Respekt: Kněžna Ludmila, Marie Terezie a já?

Marcela Linková: kdybych byla prezidentkou. . .

Dvě ženy v historii, každá další by byla zázrak, natož kdyby na vedoucí politickou pozici byla zvolena chytrá žena, která má názory a nebojí se je říkat.
Moc takových v českém veřejném životě není. Další věc je, jak by ženu prezidentku vzali politici. Většina z nich poslední ženu na vedoucí pozici viděla v dětství – paní učitelku. A do čeho bych vlastně byla zvolena? Do téměř psychopatické a arogantní politické kultury. Spousta žen, včetně mě, si řekne, jestli má střet s takovými moresy zapotřebí. A určitě si to říká i dost mužů, kterým neustálé poměřování a povyšování přijde už trapné. Ti bohužel v politice chybějí také.
V každém případě, Česká republika je parlamentní demokracie.
První věc tedy je, že bych respektovala naši ústavu a dělbu moci. Může se to zdát jako samozřejmost, ale neděje se to.
Prezidentství obnáší obrovskou míru odpovědnosti – je to důležitý symbol, a proto by prezidentka měla být prezidentkou všech. To ovšem nechápu jako povlávání podle nálad společnosti, ale jako nutnost naslouchat různým skupinám. Naše společnost je dnes extrémně polarizovaná. Místo nesnášenlivých poznámek vůči nesouhlasnému názoru potřebujeme vytvářet prostor pro to, aby bylo možné vyjádřit různé obavy a potřeby lidí a posilovat to, co nás všechny spojuje: respekt, důstojnost a nenásilí. To jsou hodnoty, které bych jako prezidentka ve veřejném prostoru hájila.
Co považuji za klíčové, je role prezidentky v zahraniční politice. Uvědomuji si to pokaždé, když se při zahraničních cestách prezidenta stydím, a v poslední dekádě to bývalo často. Do hry bych vrátila ochranu lidských práv a zdůrazňovala zejména práva žen a ochranu práv pracujících. Nemyslím si totiž, že měřítkem všech věcí jsou investice a firemní zisk. Podporovala bych posílení evropského partnerství, protože pořád věřím, že dohromady můžeme lépe hájit výdobytky sociálního státu proti tlaku korporací a chránit mír v Evropě.
Jako prezidentka bych v každém případě hovořila o postavení žen v naší společnosti. Pozornost bych věnovala násilí na ženách a znásilnění. Vysvětlovala bych, že násilí přináší hluboké narušení integrity člověka a jeho důvěry ve svět a že je špatné i pro násilné osoby. Mluvila bych o tom, že pokud společnost chce, aby mateřství bylo v životě ženy jednou z nejdůležitějších hodnot, tak se k nim podle toho musíme také chovat – během těhotenství a v porodnicích, kde názory žen nejsou často respektovány a kde zažívají ponížení ze strany lékařského personálu, i na trhu práce, kde jsou zejména matky malých dětí fatálně diskriminované. Hovořila bych ale také o tom, jak důležitá je otcovská role pro muže, jejich děti, partnerky a celou společnost. Trh práce by si na to měl zvyknout.

P. S.: Koho byste ráda viděla na Hradě? Chtěla bych prezidentku, která bude kriticky přemýšlet o světě, bude umět vysvětlovat svoje názory a jejíž obzor přesáhne daleko za naše hranice. Chtěla bych prezidenta, u kterého bych měla pocit, že mě jako občanku ženu reprezentuje. Tenhle pocit jsem neměla už opravdu dlouho. Doufám, že si to Eliška Wagnerová jednou rozmyslí.

 

 

Zdroj: respekt.cz, 22.8. 2016