Týden: H-System zacloumal s důvěryhodností soudů

Klienty bývalého H-Systemu poškodil stát, když jim klade za vinu něco, co sám nedokázal ohlídat, tvrdí bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu ELIŠKA WAGNEROVÁ. Oběťmi jsou podle ní obyvatelé horoměřických domů, z nichž rozsudek Nejvyššího soudu dělá bezdomovce.

– Co říkáte verdiktu Nejvyššího soudu, který obyvatelům osmi domů v Horoměřicích nařídil, aby se do měsíce vystěhovali?

Je to rozhodnutí velmi příkré, které nebere v potaz realitu.

– Proč si to myslíte?

Vadí mi hlavně jedno ze zdůvodnění toho verdiktu. První správce konkursní podstaty, a dokonce i výbor věřitelů jim dali zelenou, aby si domy dostavěli. Teď jim Nejvyšší soud klade za vinu, že jim to neposvětil soud. Ale v té době nebyl jednotný výklad toho, zda je takové posvěcení nutné, ani mezi soudci. Napevno se to stanovilo až v roce 2006. A teď z toho vyvozují absolutní neplatnost souhlasu. Je nemravné, aby klienti platili za chyby státu. To je problém systému, který se moc dlouho hledal. Ale na verdiktu mi vadí řada věcí.

– Jaké například?

Třeba že soud vlastně vůbec nevzal v potaz, že do toho ti lidé dali peníze. Domy dostavěli, zhodnotili a podle prvního konkursního správce také zachránili. Oni vlastně zvýšili hodnotu majetku. A teď z toho nemají mít nic?

– Co říkáte měsíční lhůtě na vystěhování?

Je to výsměch a cynismus na entou. Obyvatele horoměřických domů to uvrhuje do existenční krize. Oni mezitím zestárli a už nejsou tak schopní, jako byli před dvaceti lety. Už jen ta lhůta je v mých očích jednoznačně protiústavní.

– Právě k Ústavnímu soudu teď Horoměřičtí hledí a čekají od něj pomoc. Jak byste rozhodla, kdybyste ještě byla ústavní soudkyní?

V prvé řadě bych odložila vykonatelnost verdiktu. To se může zvolit i ve chvíli, kdy nakonec stížnosti nevyhovíte. Jen si tím získáváte čas. Myslím nebo doufám, že moji kolegové budou hledat řešení, které by odpovídalo nějaké představě mravnosti.

– Co tato přes dvacet let se táhnoucí kauza říká o českých soudech?

Je to chyba státu i soudů. Stát si nechal peníze z H-Systemu proplout mezi prsty a soudy to řešily nesmyslně dlouho. Jejich důvěryhodností to už zacloumalo. Ale mě vlastně verdikt ani moc nepřekvapil. Nejvyšší soud nikdy nebyl citlivý a řadu jeho rozhodnutí musel následně opravovat ten Ústavní.

– H-System je teď politické téma číslo jedna. Co tomu říkáte?

Je to samozřejmě naprosto zištná záležitost ovlivněná volbami. Nevím, čemu politici prospějí, jestli bude něco platná schůzka pana Babiše s poškozenými. Třeba jim to zaplatí ze svého, tomu ale nevěřím. Co mně ale hodně vadí, je schůzka prezidenta s šéfy obou klíčových soudů, tedy Nejvyššího a Ústavního. Šéf Nejvyššího soudu přece nemůže ovlivnit rozhodnutí svého senátu, to bychom se vraceli do minulosti. A ústavním soudcům to také nepřeji. Budou muset být hodně citliví na to, jak rozhodnou, aby to nevypadalo, že jen vyhověli svému předsedovi, který dostal masáž u prezidenta. Je to za hranou. A hlavně to není chytré.

– Řada Horoměřických paradoxně odpouští původnímu viníkovi, majiteli H-Systemu Petru Smetkovi. Vlastně opakují jeho slova, že se mu jen nepovedl podnikatelský záměr. Rozumíte jim?

To je podle mého jen soucit, protože ten člověk si to odseděl. Tady ale nevím, jestli je nějaký soucit namístě, protože prostě nevěřím tomu, že pan Smetka přišel o všechno jmění. Šlo o obrovský majetek, který se někam zašantročil, a nikdo vlastně neví, kde je. Z mého pohledu jsou poškození až příliš benevolentní.

– Jak to podle vás dopadne?

Já už netipuji, protože bych se mohla hrozně utnout. Ale čemu věřím, je to, že Ústavní soud opravdu použije odkladný účinek.