Zlínský deník: Kvůli své víře byl kdysi vyhozen ze studií a vězněn. Teď řeší podobné případy jako právník

Region – Obhájce Vojtěcha Matuly z Holešova Lubomír Műller byl sám za svou víru za totality stíhán. V roce 1969 se stal členem Svědků Jehovových. V roce 1973 byl přijat na Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Na začátku třetího ročníku ho zatkla Státní bezpečnost.
Její příslušníci vtrhli na jedno ze setkání Svědků Jehovových, na kterém přednášel. Byl odsouzen na šest měsíců do vězení za vedení ilegálního shromáždění a vykonávání duchovní činnosti bez státního souhlasu. Ze studií byl vyloučen. Univerzitu mohl dokončit až po roce 1989.
Specializací Lubomíra Műllera jsou kauzy, ve kterých se lidé soudí se státem. V Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi je stále aktivní.

– Jaký má pro vás případ Vojtěcha Matuly rozměr? Sám jste byl nucen přerušit studium práv, byl jste perzekvován, šest měsíců vězněn za svou víru… dočkal jste se i vy rehabilitace?

Byl jsem odsouzen pro trestný čin „maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi“ podle § 178 trestního zákona, v tehdy platném znění. Na tento trestný čin se vztahuje rehabilitace přímo ze zákona, takže jsem rehabilitován byl hned v roce 1990 v celém rozsahu. Pokud jde o mé studium práv, znovu přijat ke studiu jsem byl počátkem roku 1990.

– Byl jste rozhodnut nenastoupit na vojnu za každou cenu?

Po propuštění z vězení jsem nastoupil práci v podzemí, abych získal dlouhodobý odklad a následné prominutí vojenské služby. Po čase jsem dostal modrou knížku a práci v podzemí jsem ukončil.

– Jaké to bylo nastoupit znovu na práva?

Vlastně jsem měl o patnáct let více než spolužáci. Bylo to pěkné vrátit se v 36 letech do školních lavic a ke studentskému životu. Rád na to vzpomínám.

– Připomenete, zda jste už v podobných kauzách někoho zastupoval?

V podobných kauzách (tj. odpírání vojenské služby) jsem zastupoval v České republice a na Slovensku kolem 500 jednotlivců, z toho asi 280 u Nejvyššího soudu ČR. Převážně šlo o svědky Jehovovy. Momentálně je na Nejvyšším soudu ČR přibližně 15 podobných kauz.

– Která z vašich kauz byla nejvýraznější?

Patrně nejvýraznější jsou ty, o nichž píše Tomáš Němeček v knize „Padni komu padni – Život a případy Elišky Wagnerové“, tj. kauzy Josefa Choděry a Vladimíra Waise. Nálezy v jejich věcech totiž zásadně změnily přístup obecných soudů k závaznosti nálezů Nejvyššího soudu, k zásadě „ne bis in idem“ a ke svobodě svědomí.

 

Zdroj: Zlínský deník, 21.6. 2017