Zlínský deník: Muž na vojně odmítal pracovat v sobotu. Zavřeli ho jako zločince

Když měl Vojtěch Matula z Holešova pětadvacet let, poslal ho tribunál vojenského soudu v roce 1980 na 14 měsíců do vězení. Důvod? Odmítl jako adventista sedmého dne v sobotu na vojně pracovat. Tenkrát se u soudu ohrazoval tím, že mu v tom brání jeho náboženské vyznání.

„Adventisté v sobotu nepracují, a někteří proto měli problém základní vojenskou službu i nastoupit. Za odmítnutí práce o sobotách si Vojtěch Matula nakonec svůj trest „odseděl“. Jenže doba i zákony se změnily, základní vojenská služba dnes již povinná není. A Vojtěch Matula se chtěl domoci očištění svého jména. Žádal o rehabilitaci hned po revoluci, ale soudy mu vyhověly jen částečně. Zrušily výrok trestu, od kterého uplynulo deset let, ale nechaly rozsudek o vině, takže v konečném důsledku je Vojtěch Matula stále vinný odsouzený. Případ tak míří k Nejvyššímu soudu v Brně, který se jím bude zabývat ve čtvrtek. V případě, že by uznal práva Vojtěcha Matuly, může požadovat rozdíl mezi odškodněním za neúplnou a úplnou rehabilitaci. „Jde řádově o stokoruny. Význam případu není ekonomický, ale morální,“ reagoval na dotaz Deníku obhájce Vojtěcha Matuly Lubomír Műller.

Vyšetřovatelem případu v roce 1980 měl být dnes již olomoucký advokát Petr Dítě, na kauzu Vojtěcha Matuly si však nevzpomíná. „Osobně si myslím, že v té době patřil případ pod brněnský soud a já jsem tam tenkrát působil jako vyšetřovatel. Je docela možné, že jsem byl vyšetřovatelem v té kauze,“ vzpomínal matně právník. Podobné případy ale podle něj před 37 lety nebyly žádnou výjimkou. A jak se dívá na kauzu dnes již dvaašedesátiletého Vojtěcha Matuly? „Mám čisté svědomí, protože tenkrát zkrátka platily takové zákony,“ uvedl Petr Dítě. Podle něj případ určitě neměl politický podtext, nešlo v něm ani o perzekuci. „Zákony byly platné a museli jsme se jimi řídit. Kdybych přivřel oči a řekl, že nepodám žalobu, tak bych se sám vystavil trestnímu stíhání,“ vysvětlil složitost doby obhájce Petr Dítě. Zda se v případu Vojtěcha Matuly i tak jednalo o zákonný rozsudek, či nikoliv, bude muset s konečnou platností určit Nejvyšší soud. „Vyjádřím se až po jednání Nejvyššího soudu,“ komentoval kauzu Vojtěcha Matuly státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Roman Kafka. Samotný Vojtěch Matula se k případu vyjadřovat nechtěl.

Mikuláš Pavlík, předseda Církve adventistů 7. dne: Odvedenci nemuseli povinně odmítnout vojenskou službuPředseda Církve adventistů sedmého dne Mikuláš Pavlík vysvětlil, že v době před pádem totality nemuseli členové církve odmítat nastoupit na vojnu. „Adventisté sedmého dne získali pověst, že jejich členové nesmí nastoupit vojenskou službu. Ale přitom jim nikdo nenařídil, že nesmí bojovat se zbraní v ruce. Naše církev to nikdy nevyžadovala. Rozhodnutí nechávala na jednotlivcích,“ komentoval Mikuláš Pavlík. Podle něj byl problém hlavně v tom, že služba se vykonává i v sobotu. Tu církev ctí, a proto její členové v sobotu nepracují. „Většinou muži neodmítali vojnu, ale odmítali pracovat v sobotu, což byl pro některé skutečně problém,“ uvedl předseda církve.
Kvůli své víře byl kdysi vyhozen ze studií a vězněn. Teď řeší podobné případy jako právník
Region – Obhájce Vojtěcha Matuly z Holešova Lubomír Műller byl sám za svou víru za totality stíhán. V roce 1969 se stal členem Svědků Jehovových. V roce 1973 byl přijat na Právnickou fakultu Karlovy univerzity. Na začátku třetího ročníku ho zatkla Státní bezpečnost.
Její příslušníci vtrhli na jedno ze setkání Svědků Jehovových, na kterém přednášel. Byl odsouzen na šest měsíců do vězení za vedení ilegálního shromáždění a vykonávání duchovní činnosti bez státního souhlasu. Ze studií byl vyloučen. Univerzitu mohl dokončit až po roce 1989.
Specializací Lubomíra Műllera jsou kauzy, ve kterých se lidé soudí se státem. V Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi je stále aktivní.

Jaký má pro vás případ Vojtěcha Matuly rozměr? Sám jste byl nucen přerušit studium práv, byl jste perzekvován, šest měsíců vězněn za svou víru… dočkal jste se i vy rehabilitace?
Byl jsem odsouzen pro trestný čin „maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi“ podle § 178 trestního zákona, v tehdy platném znění. Na tento trestný čin se vztahuje rehabilitace přímo ze zákona, takže jsem rehabilitován byl hned v roce 1990 v celém rozsahu. Pokud jde o mé studium práv, znovu přijat ke studiu jsem byl počátkem roku 1990.
Byl jste rozhodnut nenastoupit na vojnu za každou cenu?
Po propuštění z vězení jsem nastoupil práci v podzemí, abych získal dlouhodobý odklad a následné prominutí vojenské služby. Po čase jsem dostal modrou knížku a práci v podzemí jsem ukončil.
Jaké to bylo nastoupit znovu na práva?
Vlastně jsem měl o patnáct let více než spolužáci. Bylo to pěkné vrátit se v 36 letech do školních lavic a ke studentskému životu. Rád na to vzpomínám.
Připomenete, zda jste už v podobných kauzách někoho zastupoval?
V podobných kauzách (tj. odpírání vojenské služby) jsem zastupoval v České republice a na Slovensku kolem 500 jednotlivců, z toho asi 280 u Nejvyššího soudu ČR. Převážně šlo o svědky Jehovovy. Momentálně je na Nejvyšším soudu ČR přibližně 15 podobných kauz.
Která z vašich kauz byla nejvýraznější?
Patrně nejvýraznější jsou ty, o nichž píše Tomáš Němeček v knize „Padni komu padni Život a případy Elišky Wagnerové“, tj. kauzy Josefa Choděry a Vladimíra Waise. Nálezy v jejich věcech totiž zásadně změnily přístup obecných soudů k závaznosti nálezů Nejvyššího soudu, k zásadě „ne bis in idem“ a ke svobodě svědomí.

 

Zdroj: Zlínský deník, 21.6. 2017